Spis treści:
Při připojování kabelů jsou důležité správné elektrické konektory. Jedním z nejběžnějších typů jsou takzvané konektory IDC.
Co znamená zkratka IDC?
Chcete-li zjistit, jaké jsou konektory IDC a k čemu se používají, je dobré se nejprve podívat na jejich název. Zkratka “IDC” znamená “insulation-displacement contact”, což lze přeložit jako ” kontakt s posunem izolace”. To je hlavní vlastnost tohoto typu konektoru: spojení se provádí přerušením izolace pomocí krimpovacího nástroje. Díky tomu není nutné odizolování a správné nasazení konektoru IDC zajišťuje stabilní a pevné spojení.
Jak vypadá konektor IDC?
Konektory IDC se většinou používají jako dvojice konektorů samec a samice. Obě části mají krychlovou strukturu z plastu, která je rozdělena na několik, tucet nebo několik desítek pinů. Klíčovou součástí konstrukce konektoru IDC jsou speciální čepele, které při montáži prorazí izolaci a připraví trvalé spojení. Stojí za zmínku, že řešení typu IDC jsou k dispozici v široké škále velikostí a konfigurací – klíčovým faktorem při výběru konkrétního produktu je rozteč kontaktů. Hodnota tohoto parametru může být 1,27 mm nebo 2,54 mm (0,05 palce nebo 0,1 palce) v závislosti na potřebách daného projektu.
Důležitý je také počet pinů – obvykle jsou rozděleny do dvou řad, např. 2 × 20 pinů (standardně používané u pevných disků IDE) nebo 2 × 34 (16bitové sběrnice SCSI). Ačkoli samotný způsob připojení je stejný bez ohledu na rozměry, je třeba pamatovat na přizpůsobení vhodných roztečí a počtu kontaktů cílové aplikaci. Mnoho elektronických součástek používá přesně definovaný počet pinů na konektorech IDC, aby byla zajištěna kompatibilita mezi řešeními od různých výrobců, což stojí za pozornost.
Konektor IDC - proudové parametry
Při nákupu konektorů IDC je třeba věnovat pozornost také technickým parametrům, jako je kontaktní a izolační odpor, jmenovité napětí a maximální hodnota proudu. V případě poslední z uvedených hodnot se nejčastěji setkáme s řešeními v rozsahu 1-3 A, zatímco jmenovité napětí se může pohybovat v rozmezí 100 až 500 V. Nechybí však ani výrobky pro nižší napětí a zátěže, např. 50 V/0,75 A. Izolační odpor by měl být co nejvyšší (např. nad 10 MΩ) a kontaktní odpor co nejnižší (např. pod 20 mΩ).
Zajímavé je, že konektory IDC se zpočátku používaly pouze v aplikacích s velmi nízkým napětím, jako jsou signální spoje mezi různými částmi elektronických součástek nebo telekomunikační řešení. Postupem času se však začaly používat stále častěji, a to v důsledku nástupu lepších izolačních materiálů a používání nižších napětí v každodenním vybavení. V současné době se konektory IDC používají v domácích i průmyslových zařízeních – jednou z jejich největších výhod je, že zkracují dobu instalace až o polovinu.
Konektor IDC - s jakými kabely se používá?
Konektory IDC jsou určeny pro použití s plochými páskovými kabely a které obsahují několik nebo více vodičů. Díky konstrukci konektoru je možné rychle vytvořit spojení pro každý z nich – tento proces se někdy označuje jako “hromadné lisování”. Takto připravený kabel lze snadno připojit ke vstupu například na základní desce počítače nebo na desce plošných spojů malého elektronického obvodu.
Jak používat konektor IDC?
Hlavní charakteristikou konektorů IDC a jejich největší výhodou je, že je není třeba pájet ani odizolovávat. Připojení lze provést pomocí krimpovacího nástroje nebo dokonce bez jakéhokoli nářadí – na trhu jsou k dispozici i ručně montované konektory. Pro přípravu kabelu stačí na konec páskového kabelu nacvaknout samčí konec konektoru IDC. Čepele konektoru v tomto místě proříznou izolaci a vytvoří bezpečné, pevné a trvanlivé elektrické spojení. Kabel pak lze připojit k zásuvce konektoru IDC, např. na desce plošných spojů.
Kde se používají konektory IDC?
Konektory IDC si získaly značnou oblibu v různých oblastech díky své snadné montáži a schopnosti rychle vytvořit těsné spojení. Původně se používaly hlavně v signalizačních a telekomunikačních zařízeních, ale jejich využití je nyní mnohem širší. Nejčastěji se s nimi setkáváme u počítačových komponent – mimo jiné pro připojení pevných disků k zařízení. Jednou z variant konektorů IDC jsou také konektory D-Sub které lze použít jako konektor VGA. Za zmínku také stojí, že konektory IDC se po určitou dobu používaly pro připojení USB na základních deskách (až do verze 2.0 standardu USB). V některých zemích se používají také k realizaci telefonních sítí a dalších metod dálkové komunikace. S konektory IDC se můžete setkat také v malých hobby projektech v elektronice a robotice, kde se používají k propojení desek plošných spojů a různých součástek.
Běžně používané standardy konektorů IDC
Vzhledem k tomu, že konektory IDC lze realizovat v mnoha různých konfiguracích, bylo pro jednotlivá zařízení a komponenty vytvořeno poměrně mnoho norem. Jejich znalost je užitečná zejména při výběru komponent pro osobní počítače. Mezi nejčastěji používané normy patří:
- Připojení pro 3,5″ disky IDE – rozteč 2,54 mm, 40 pinů (2 × 20);
- Připojení 2,5″ disků IDE – rozteč 2 mm, 44 pinů (2 × 22);
- 8bitový SCSI – rozteč 2,54 mm, 50 pinů (2 × 25);
- 16bitový SCSI – rozteč 1,27 mm, 68 pinů (2 × 34);
- disketa – rozteč 2,54 mm, 34 pinů (2 × 17);
- Sériové vstupy DE-9 na základních deskách – rozteč 2,54 mm, 10 pinů (2 × 5);
- Paralelní vstupy DB-25 na základních deskách – rozteč 2,54 mm, 26 pinů (2 × 13).
Ve většině případů výrobci výše uvedených komponent dodávají konektory IDC spolu s páskovým kabelem. Chcete-li používat jednotlivé komponenty, jednoduše je připojte ke konektorům na základní desce.
