Spis treści:
Jazýčkové spínače patří mezi podceňované komponenty, na které se při návrhu zařízení často zapomíná. V jakých aplikacích se nejlépe osvědčují?
Začínající elektroniky zajímá, co je to jazýčkový spínač a k čemu lze tento malý kontaktní prvek v praxi použít. A když už se diví, tak se stejně často mýlí – asi jsme se setkali se všemi verzemi zápisu, jako je contracton, contractron a contakton*. v době, kdy kralují magnetické senzory a miniaturní optické snímače, máme tendenci přehlížet obtížněji použitelné, křehké (často skleněné) součástky, přitom stačí si připomenout několik základních principů, aby levné reedony mohly sloužit v praktických zařízeních, která denně stavíme v našich dílnách. V tomto článku se na tyto zajímavé a užitečné součástky podíváme blíže a uvedeme řadu praktických rad, které umožní jejich použití.
* špatně!
Jak je jazýčkový spínač konstruován a jak funguje?
Klasický jazýčkový spínač má podobu malého skleněného pouzdra o průměru maximálně několik milimetrů a délce obvykle 20-30 mm. Prvek má dva axiální vývody v podobě drátků, hermeticky zapuštěných do obou konců trubičky. K vodičům jsou uvnitř lumen trubice připojeny dvě tenké feromagnetické destičky umístěné tak, aby při odpojení od vnějšího magnetického pole zůstaly otevřené. Přiblížení magnetu (nebo elektromagnetu), tj. vznik vnějšího magnetického pole, vytvoří přitažlivou sílu mezi volnými konci obou kontaktních desek. Je-li pole dostatečně silné, aby dostatečně zmagnetizovalo lamely, obvod se uzavře zkratováním pracovních ploch kontaktů. Důležité je, že materiál lamel je zvolen tak, aby magnetizace nebyla trvalá, tj. aby po oddálení magnetu zmizela. Materiál lamel je zvolen tak, aby magnetizace nebyla trvalá, tj. aby zmizela, když se magnet vzdálí nebo když se vypne proud, v případě elektromagnetu.
Parametry a typy jazýčkových spínačů
Kromě jednoduchých trubicových jazýčkových spínačů se dvěma normálně rozepnutými kontakty (NO) existuje také řada speciálních prvků s přepínacími kontakty (NO/NC), které mají tři vodiče (jeden NO, jeden NC a společný kontakt, označovaný jako COM. Společným rysem většiny jazýčkových spínačů je však relativně malá proudová zatížitelnost a napěťová pevnost – není proto nejvhodnější zatěžovat jazýčkový spínač jeho přímým zapojením do napájecího obvodu zařízení s vyššími elektrickými nároky. Důvod se ukazuje být prozaický – příliš vysoké zatížení kontaktů způsobuje obloukové výboje a může vést k trvalému, nevratnému roztavení (zkratu) obou kontaktů.
Tento princip platí i pro tzv. jazýčková relé – prvky, které využívají rychlé, ale jemné jazýčkové kontakty spolupracující s cívkou uzavřenou v jednom pouzdře. Z hlediska obecného principu činnosti se tyto prvky zásadně neliší od běžných relé, ale jsou vhodnější pro spínání citlivých obvodů pracujících s nízkými napěťovými a proudovými signály (např. v audioobvodech nebo měřicích zařízeních).
Aplikace jazýčkových spínačů
Jednou ze základních a nejčastěji zmiňovaných aplikací daných elektronických komponent jsou vnitřní poplašné systémy. Otevření okna nebo dveří může být detekováno pomocí jazýčkového spínač, pro který se používá permanentní magnet, namontovaný např. na křídle sledovaných dveří. Tento způsob detekce neoprávněného vstupu do bytu, kanceláře nebo skladu je účinný, ale obvykle vyžaduje dodatečnou ochranu v podobě tzv. sabotážní smyčky, která svým způsobem doplňuje informace pocházející ze samotných kontaktů NO/NC.
Přídavný pár vodičů umožňuje rozlišit mezi zkratem/zkráceným kontaktem (způsobeným narušitelem) a přestřižením vodičů vedoucích ze snímače do řídicí jednotky za účelem neutralizace poplachu. Jazýčkové spínače se někdy používají také v cyklistických počítadlech k počítání otáček kola (magnet je namontován na jednom z paprsků a jazýčkový spínač – v hermetickém pouzdře – na vidlici kola). Ve všech případech je důležité zajistit, aby byl jazýčkový spínač správně namontován – v případě součástí ve skleněných pouzdrech hrozí poškození pouzdra v důsledku nárazu nebo namáhání.
