Jak jsou konstruovány anténní kabely?
Srdcem anténních kabelů je elektrické jádro, označované také jako vnitřní vodič. Pro výrobu jádra se používá čistá měď nebo poměděná ocel. Dalším prvkem anténních drátů je dielektrikum, tedy vrstva plastu. Dielektrikum funguje jako izolant a zajišťuje optimální vlnovou impedanci celého kabelu.
Dalším prvkem anténního kabelu je tenká vrstva hliníkové fólie, jejímž úkolem je stínit celý kabel a chránit před rušením generovaným jinými spoji nebo elektrickými zařízeními. Stínění anténních kabelů je navíc vyztuženo opletením ze sítě tvořené tenkými měděnými nebo hliníkovými dráty. Tato vrstva má zajistit přiměřenou tuhost a chránit před tvorbou kabelu při jeho ohýbání.
Poslední komponentou, kterou jsou všechny anténní kabely vybaveny, je vnější plášť. K jeho výrobě se používají pružné plasty, jako je polyetylen (PE). Tento materiál chrání anténní kabely před škodlivými účinky UV záření, chrání před mechanickým poškozením, izoluje také proti vlhkosti a vlivu škodlivých povětrnostních podmínek.
Na co se zaměřit při nákupu anténních kabelů?
Jedním z nejdůležitějších faktorů charakterizujících anténní kabely je tzv. útlum. Jinými slovy, je to schopnost daného kabelu utlumit pracovní signál. Tato hodnota je vyjádřena na 100 běžných metrů kabelu. Čím nižší je, tím kvalitnější bude signál přenášen.
Anténní kabely by měly být přizpůsobeny prostředí, ve kterém budou používány. Kabely vedoucí mimo budovy musí mít silnou vrstvu vnějšího pláště a musí být zcela odolné vůči UV záření a vysokým teplotním amplitudám. Důležitá je také účinnost stínění. Anténní dráty a další kabely se budou vzájemně ovlivňovat a vzájemně rušit přenos dat. Pokud je tedy paralelně vedeno několik různých síťových připojení, je nutné se vybavit dobře stíněnými anténními kabely .